Dneska bylo krásně :-) Pršelo. Fuí. (to má být zvuk pozvnášející se duše, ne něco jako fuj...)

Vystoupím si tak z autobusu, v té oranžové košili, kterou mi dal a kterou mám tak ráda, prší.

Utrhnu kopretinu a zastrčím si ji do výstřihu. Pustím si Gogol Bordello a zjistím, že to byla špatná volba.

Dneska je krásně. Malé kapičky deště lechtají a přepínám na Cranberries. Animal Instinct a jsem vysmátá ještě celou cestu domů..

Po cestě seberu kámen. Krásný kámen. Nijak výjimečný, ale krásný. Toužila jsem po něm už včera a teď ho mám...

Přijdu domů a maluju. Stěny haly na bílo, pak na zeleno. Rodičové se zbláznili a jsem jim za to vděčna. Ta zelená je krásná.

A uschlo mi to hnědě batikované tričko, které jsem včera prala. Původně bylo tedy bílé, potom nabatikováno na oranžovožluto, a předevčírem na hnědo.

Chňapnu po Savu, prohrabuju šablony a hle, Homerova hlava je na světě.

Šablonu z lina (to co se dává na podlahy) přitisknu TÍM kamenem, protože byla už dlouho schovaná v šuplíkku a je pokroucená.

Mrknu na mou dnešní kopretinovou společnici a dělám tahy štětičkami do uší.

Mám Homera.